Odmítnutá

12. listopadu 2016 v 22:49
Nemůžu uvěřit, že i po těch letech tohle cítím. Po všech těch odmítnutí, hádek a tvých lží.

Proč je to teď lepší, než kdy jindy? Proč mi psaní s tebou přijde jako ta nejlepší a nejpřirozenějí věc na světě? Proč jeden den nemůžu vydržet bez toho? Proč jsem díky tomu šťastná?

Když to tak bolí... Občas zníš, jakože ti na tom záleží. Že ti i na mně záleží. A není to ještě horší? Nutí mě tě to milovat mnohem víc. I když vím, že nesmím. Ale jediný, co chci, je, abys byl šťastný. Nemůžu tě mít ráda. Nesmím na tobě být závislá. Tak...

Proč jsi vždycky tak vtipný? Proč mě vždycky dokážeš uklidnit, i když ti je jedno, co říkám? Proč se na tebe chci obrátit úplně se vším, i když tě to nezajímá? Proč chci, aby ses mi mohl svěřit se vším, i když to nechci vědět?

Jak můžete cítit něco takovýho k člověku, který vás nechce vidět?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZdenekH ZdenekH | E-mail | 18. ledna 2017 v 8:58 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na the-veliiq.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama