Říjen 2016

Srdce probodutný a pošlapaný

8. října 2016 v 17:01
Přemýšlím, jestli vážně jsem cvok, nebo si na něj jen hraju. Opravdu ho miluju, nebo si to jen namlouvám, protože vím, že mě nikdy nebude chtít? Je to přece jen snazší než řešit všechny ty problémy ve vztahu. Vážně mi na něm tak záleží, i když je to takový idiot, nebo reaguju jako naprostý magor, jen abych byla zajímavější a měla si zase na co stěžovat?

Nevím, co si myslet, nevím, co mám cítit, a nevím, co vlastně cítím. Jen vím, že nemůžu zapomenout. Ani na všechno to dobré, ani na všechno to špatné, čehož je samozřejmě víc, a proto to dopadlo tak neuvěřitelně.

Cejtím se tak hrozně zamilovaná a nešťastná jen proto, že to je v každé zamilované knížce? Chci vážně tu velkou romatnickou love story, kdy nakonec kluk změní názor a řekne, že ji taky celou dobu miloval? Chtěla bych s ním vůbec být, když vím, že se na mě každou chvíli vykašle tak, jako to udělal už několikrát?

Nevím, proč to cítím, proč na něj nemůžu zapomenout, proč se cítím jako v románu z červené knihovny, který snad nemůžou být skutečný, a proč se kvůli tomu chovám tak labilně.

Bolí to. Už zase. Už zase budu sama a představovat si, jaký by to bylo, kdyby se to stalo skutečností.