Říjen 2012

Kašlu na to

25. října 2012 v 11:27 | The VelííQ |  Deníček
Fajn.

Když to tak chtěj. Nebudu se vtírat. Dobře, vzdávám to.

Přestanu mít ráda Japonce. Přestanu mít ráda Japonsko (haha, to nebude tak snadný). Stejně s tím všechny jen otravuju. A navíc, oni mě taky nemaj rádi. Jsem prostě moc blbá.

To nesnáším. Začnou mě ignorovat, aniž by řekli, co jsem udělala špatně.

Navíc, je to moc daleko. Užírá mě to.

Já fakt nevím, co mám dělat.

Výlet do Prahy

15. října 2012 v 15:25 | The VelííQ |  Deníček
Učitelka na rytmiku zorganizovala výlet do Prahy, že se půjdeme podívat na balet Gizelle. Kdo chtěl, mohl jet s rodiči, já jsem jela s mamkou. No, ale ještě předtím mne nedošlo, že se budu muset nějak vhodně obléknout.

Nemám žádné sukně, šaty, ani nějaké vhodné kalhoty, takže mi mamka (ano, beze mě, díky mami!) koupila takovou černou sukni a puntíkované tričko. Boty mám. No úža.

Potom nás napadlo, že bychom si mohly skočit na sushi, takže jsme pracně hledali nějakou restauraci se sushi. Našly jsme jednu na Václavském náměstí.

V den odjezdu jsem se nasoukala do toho oblečení. Opravdu nesnáším sukně, jsou hrozně nepohodlné, pořád se nějak otáčej, a takový věci. Zlatý rifle. A ty boty na malém podpatku.

Když jsme dojeli do Prahy, přidala se k nám Stázka a jako první jsme zamířily do Náprstkova muzea, moje mamka má prostě na muzea úchylku, ale nevadí. Po cestě jsme našli jeden takovej malej obchůdek s velkým a levným výběrem sushi, takže jsme do něj hned nadšeně zamířili. Dělali ho asi Vietnamci, ale bylo super. (Mamka říká, že se sushi naučí dělat ^^)


Stázka jedla sushi poprvé, ale chutnalo jí to, což jsem fakt ráda. :) No a jak vidíte, jíst takový velký sushi byla fakt sranda. Do pusy se to těžko vešelo a hůlkama blbě nabíralo, takže jsme se to rozhodly jít rukou. Ale mě nešla ukousnout nori, takže jsem s tím chvíli zápasila, ale pak mi skoro celý ten vnitřek spadl do sójovky a ta vystříkla po celém stole :D :D I trochu na mamku :D Vietnamci to samozřejmě ignorovali, což nechápu, já bych se už tlemila :D Pak si tam dávali oběd, bylo to poprvé, co jsem viděla někoho jíst rámen jako Naruto :D

No pak jsme šli do toho muzea, to už nás docela dost bolely nohy, takže jsme si se Stázkou na chvíli vyměnily boty. :D To byla taky srnada, jelikož má Stázka takovou malou díru v podpatku, a jí se v tom podpatku nějakým záhadným způsobem objevil kamínkem, takže ta bota hrkala :D Ještě jsme si prošly Karlův most a šli do Státní opery.

Balet byl fakt super, nečekala jsem, že mě to bude tak bavit. Jen škoda, že tam netancovala Japonka, ale zrovna nějaká Češka, která měla premiéru. Byla fakt dobrá, ale stejně jsem chtěla spíš vidět tu Japonku :D Ale tak neva.

Cestou zpátky jsem ve vlaku usla, nohy šíleně bolely (mě z Prahy bolej nohy vždycky), ale užila jsem si to. :)

Tenkôsei: Sayonara anata CZ

13. října 2012 v 16:04 | The VelííQ |  Popelnice

O půl 1 ráno

13. října 2012 v 0:41 | The VelííQ |  Deníček
Uah...

Na víkend je u nás Sam. Bratrův nejlepší kámoš, který se o prázdninách přestěhoval kdo ví kam a tak spolu kecaj jen přes skype. Teď je u nás. Víte, když ještě bydlel o pár paneláků dál, byl u nás nalezlej celej den a umíte si představit, jak bordel ti dva dělali? No nehoráznej, takže jsme si upřímně skoro všichni oddychli, když se odstěhoval.

Nevadí.

V neděli jedu do Prahy. S maminou si skočíme na sushi a pak půjdeme na balet Gizelle. Uf, to bude zajímavé. Aspoň doufám. Hlavně se těším na to sushi.

Fůů... Je mi smutno. Hrozně mě štve, že nikomu nemůžu poslat video s Japoncem a ten někdo by se nad tím rozplýval tak jako já. Jsem příšerná puberťačka a chápu, že nikdo nechápe, co na nich vidím, protože oni jsou naprosto slepí a začne se jim líbit něco jako Gagnam style. To naštve. Ale i tak nikdo neocení pěkného Korejce, nebo Japonce. "Žeru Gangnam style, ale Korea je mi i tak u zadku."

Jo, mám daleko radši Japonsko, ale kdyby se začali zajímat o Koreu, nevadilo by mi to. Aspoň, že jsem trochu nalomila Bětku se Stázkou, ty jsou má jediná záchrana... :D

Ne teď zase něco normálního. Chce se mi spát. Proč nejdu? Netuším.

3 z češtiny mi úplně zkazila náladu. Až se to dozví mamka (češtinářka), asi mě uškrtí, jelikož nechce, abych měla hnusný vysvědčení, když už si mám vybrat nějakou tu střední.

Já taky nechci mít hnusný vysvědčení, ale co nadělám.

Když už to video nemůžu nikomu poslat, dám ho sem:

Ze seriálu 1 litre of tears, jež je příběh podle pravdy o jedné dívce, co má nevyléčitelnou nemoc a která pomalu přestává chodit, mluvit a takový. Prostě hroznej doják, ale krásný.

Ha ha ha.. Ne

4. října 2012 v 20:09 | The VelííQ |  Deníček
Potřebuju si postěžovat...

No, známky by mohly bejt lepší, ale tak nevadí. Všechno je okej, ale začínaj mě lízt na nervy spolužáci. Já nechci být hnusná, mám je ráda, jo... Budu teď vypadat jako šprt, ale ten jejich přístup mě štve.

Nic mi do toho není, ať se třeba neučej, ať se to třeba nesnažej pochopit, je mi to u zadku.

Ale štve mě, když dostanem 12 příkladů z matematiky za domácí úkol tak jak se hned ozve "No to snad ne! Tolik?! To není fér!" Néé... Já na to prostě nemám. Ještě když to říkaj tak otravným hlasem. Můžete mi říct, co je tak hrozný na 12 příkladech? Tvl, jednou za druhej stupeň dostáváme úkoly a všichni se z toho můžou posrat.

Nebo to jejich "A proč se to vůbec učíme?!" Když věděj, že dostaneme akorát půl hodinovou přednášku o tom, že je potřeba si rozvíjet mozek. Nejradši bych jim řekla, aby nebyli takoví nevzdělaní blbci. Prý, k čemu se učíme češtinu? Oh, paráda.

Učení mě nebaví. Nebaví mě škola, ale chápu proč se učím. Proč je to důležitý, a když se někdo zeptá proč se mám něco takovýho učit, chce se mi brečet. Chce se mi utéct.

Jsem hrozná. Jsem vážně hrozná. A nejen kvůli tomuhle.