Září 2012

Naživu

25. září 2012 v 17:31 | The VelííQ |  Deníček
No, protože nechci, aby byl hned na začátku ten trochu depresivní článek, tak napíšu něco nového.

Mám se fajn. Asi teda. Deprese skončila. I když by to mohlo být lepší, mám se dobře.

Teda, teď mě mamka naštvala, protože si odjela na tři dny do Německa, a koupila si tam sushi! Pf! Já už mám takovou... no to co maj lidi, kteří jsou závislí, možná si vzpomenu. :D A ona si to koupí beze mě!

No nic... Zítra půjdu na přednášku o svatební cestě na kole v Japonsku a J. Korei, to zas neuvidí mamka :P :D Moc se těším. :)

Jinak, co v poslední době dělám. Teď jsem dopřekládala ten seriál, hurá, a začala jsem překládat mangu, i když teda nevím, jestli ji budu moci překládat dál, nebo se jí ujme někdo jinej. Taky koukám na dorama a anime, čtu mangu... mno.. :D Jak máme ten notebook nic moc jinýho nedělám, i když teda úkoly si dělám častěji, než minulej rok :D

Mějte se :)

Em

13. září 2012 v 21:17 | The VelííQ
Už je to tady zase...

Víte co, vůbec mě nebaví být holka. Nebaví mě žít. Nebaví mě to. Fakt ne.

Nevím, co s tím dělat. Prostě jsem totálně v prdeli.

Neměla bych to vzdávat. Neměla bych si pořád stěžovat. Neměla bych si říct, na to nemám a vykašlat se na to.

Ale mně opravdu přijde, že na to nemám. Možná, že se zas pstavím na nohy a budu v pohodě, ale pak si dám zase nadržku. Jak dlouho tohle dokážu snášet?

Já se chci změnit. Jenže nevím jak. Nevím na co. Jaká bych měla být? Sprostá, upřímná, chlastat, kouřit, nabalovat každýho kluka kterýho uvidím? Ježíš.

Nevím, co chci. Opravdu nevím, jak mám to všechno vyřešit. S kým si o tom promluvit? Vím, že jsem na ostatní kašlala, ale já prostě neumím být každý den s lidmi. Neumím jím říct pojď ven, budeme dělat kraviny a bavit se. Sakra.

Zuby moudrosti, překládání...

12. září 2012 v 22:26 | The VelííQ |  Deníček
Chtěla jsem napsat článek, co se stalo za poslední dny, ale beztak na polovinu zase zapomenu :D Nevadí.

Nejdříve chci asi napsat o zubech... :D Byla jsem u zubařky a řekla jsem jí, že mě občas bolej zadní zuby. Ona, že tam žádný kazy nevidí, ale že mám jít radši na rentgen a objednala mě zase za týden a něco. Tak jsem šla na rentgen a od té doby mě hrozně bolely zadní zuby, skoro jsem ani nemohla jíst, prostě mazec. Asi týden, až dneska, kdy jsem šla k tej zubařce podruhé, to přešlo. Asi mě to bolelo, protože se mi mačkaj moudráci na 7... :/ Takže mi je asi vytrhnou, pokud to bude bolet. Což teda fakt nechci... :/ Já tak nesnáším zubaře!

Dále jsem fakt šťastná, protože se se mnou dvě spolužačky dívají na japonskej seriál! A ony se o Japonsko nezajímaj, takže jsem fakt ráda, že se jim to líbí :) Navíc je lepší, když si o tom s někým můžu pokecat. :)

Taky jsem se ještě chtěla vyjádřit k tomu, že jeden japonskej seriál překládám... No... Docela mě to baví a nemůžu uvěřit, že už mi zbývají jen 2 epizody. Víte, já u ničeho moc dlouho nevydržím, ale tady to mě baví. Možná když najdu něco dalšího, bych přeložila i něco jinýho. Navíc si procvičuju jak angličtinu, tak češtinu. Ale docela mě mrzí, že mi ten překlad nikdo nezkritizoval, takže nevím, v čem se zlepšit.

Dále... Dneska jsme měli poprvé po třech nebo čtyřech letech společnej tělák s klukama. Bylo to super, jelikož jsme ve volejbalu lepší, ale basket bychom s nimi asi nedávaly. :D Ale bavilo mě to, rozhodně lepší, než mít tělák s osmačkama.

To je asi vše... Mějte se

EDIT: Jasně, že jsem zapomněla! Takže ještě něco. Šla jsem na rytmiku, vyšla jsem z paneláku a říkám si, že je nějaká zima, jestli si nemám jít pro vestu. Ne, kašlu na to. Jdu na zastávku. Čekám pět minut, přijde tam nějakej kluk... Čekám dalších pět minut, autobus nejede. Najednou se podívám na boty a mám každou botu jinou! Takže jsem to obešla, abych nemusela jít kolem toho kluka, a cestou domů chytám nehorázný záchvaty smíchu. Naštěstí měl autobus zpoždění, takže jsem ho stihla, ale prostě nemůžu z toho, že jsem málem odjela do města s každou botou jinou :D To se může stát jen mně :D

9. tř.

3. září 2012 v 22:23 | The VelííQ |  Deníček
Myslím, že název článku toho říká docela dost.

Ano, jsem v 9. třídě. Mazec. Hrůza. Neskutečný.

Poslední rok na základce. Poslední rok, co můžu jezdit za poloviční jízdný. Poslední rok, co budu s lidma, který jsem vídala každý den. Bohužel, to asi není poslední rok, kdy si budu říkat "Kéž by mi bylo patnáct."

Jediné plus, které vidím, až budu chodit na novou školu je to, že poznám nové lidi. Ale je také dost možné, že tohle jediné plus mi zmaří to, že ti lidi budou idiotové, a já si s nimi nebudu rozumět.

Mám strach. Opravdu se bojím, že neudělám přijímačky, že se to celý nějak podělá a já se první den na škole rozbrečím, což bude dost možné.

Nevím kam mám jít, protože v ničem nevynikám. Neumím kreslit, neumím psát povídky, fotit... to taky není žádná sláva. Překladatelkou bych se asi taky neuživila.

Vážně bych chtěla jít na tu psycholožku, ale na to zas nemám mozek. Jsem v loji. Vážně. Vím, že teď řeším trochu něco jinýho, než střední školu, ale pokud chci jít na psycholožku, bude nejlepší, když půjdu na gympl. To nezvládnu. Moc těžká škola.

Chtěla jsem zkusit průmyslovku obor fotka, ale nedám talentovky. Teda nejsem si jistá, jak to tam je, ale prostě to nedám.

U ničeho nevydržím, nemám trpělivost, a ještě k tomu nemám žádnej talent. Na nic. Nemám ráda lidi, nevyznám se v nich, nevyznám se v sobě... A jsem zase u toho.

Víte co, neměla bych třeba skočit z mostu, aby tohle všechno konečně přestalo?

(Nechci se zabít, ale jako možnost to je docela dobrý, ne? :D)