Listopad 2011

Můj život na blogu

26. listopadu 2011 v 15:17 | The VelííQ |  Téma
Ahoj, no tak tohle je možná ten sloh, kterej dám učitelce. Určitě budu ráda, když mě upozorníte na chyby, nebo, co bych mohla ještě doladit. :) A díky moc Růžence za nápad.


Blog jsem si založila, když mně bylo osm. První blog byl hrozný, jelikož jsem ještě neznala smysl blogu. Vlastně jsem vůbec nechápala, jak to funguje.

Naštěstí se mě ujala jiná blogerka. Všechno mně vysvětlila, udělala vzhled a od té doby jsme si psaly. Má první blogová kamarádka.

I s její pomocí byl ten blog jen další z několika deseti tisíc. Nebyl ničím výjimečný, jen zkopírované články, které byly o ničem.

Takových blogů jsem měla nejmíň deset, než jsem začala vytvářet i svou tvorbu a seznamovala se s více lidmi.

Ty už jsou ale také pryč.

Zlom přišel s mým současným blogem, který mám tři roky. Je to můj nejstarší blog - některé trvaly jen pár měsíců. Začínal jako každý jiný. Spousta obrázků a článků, co mi vůbec nepatřily a sem tam můj hloupý deníček, kde jsem popsala svůj den. Ale mé tvorby tam už bylo více.

Ale až když jsem narazila na blog úžasné kreslířky, která kreslí postavy ve stylu jednoho starého seriálu a začala jsem ji pravidelně sledovat, mi něco došlo.

Že kopíruju věci, na kterých někdo strávil spoustu času. Že ty věci mají možná i autorská práva a autoři si nepřejí, aby se rozšiřovaly bez jejich souhlasu.

I když jsem je nevydávala za své, nechtěla jsem být ta ubohá "kopírka".

Ihned jsem co nejvíc těchto článků smazala. Chtěla jsem začít od znova, lépe.

Pro někoho je to jen hloupá virtualita, pro mě to je důležité.

Ráda si píšu s lidmi, co mají stejné zájmy. Ráda si čtu životní příběhy ostatních.

Myslím, že jsem takhle poznala spoustu zajímavých lidí, kteří mě naučili něco nového a za co jim jsem moc vděčná.

Například mojí momentální a snad dlouhodobou lásku - Japonsko - bych bez nich nepoznala.

Na blogu je jedno, kolik vám je, jak vypadáte, čeho se bojíte nebo co naopak milujete, vždy se najde někdo, kdo vás podpoří a vyjádří svůj názor. Občas i ten, co vám ublíží.

Můj blog není dokonalý, pořád píšu nesmyslné články, ale občas se povede něco, na co jsem hrdá a každý komentář, tedy, pokud to není reklama, mě dělá o šťastnou.

Vr... Potřebuju pomoc

25. listopadu 2011 v 13:00 | The VelííQ |  Deníček
Ahojte...

No, chci vás poprosit o pomoct. No prostě mám napsat sloh. O čemkoli. Ale vůbec nevím o čem. Napadlo mě, že bych napsala, co se mi na Japanosku tolik líbí, a že toho není málo, ale vím, že Japonsko už cpu všude, a nechci s tím být otravná, i když Japonsko je nyní mojí největší inspirací. Takže, jestli máte nějaké zajímavé téma, o čem by se dalo psát, prosím, pomozte mi. Já fakt nevím.

No dál... Tohleto potřebuju napsat.

Dneska jsem dostala první čtyřku za tenhle rok. Ze zemáku. To by mě ani tak neštvalo, protože podle mě, i když zemák není moje silná stránka (šíleně mě to nebaví), mám z toho většinou dobré známky. A navíc učitel se na nás všechny naštval, a řekl, ať si zápisek napíšeme sami. A do písemky dal něco, o čem nám ani neříkal, co nebylo v učebnici, takže jsem to zvorala. Bylo tam něco o druhé válce, což se budeme učit až za rok, tak mi proboha řekněte, jak to mám vědět, když se o to fakt nezajímám? Ale dobře, se čtyřkou jsem smířená. Je mi to i vcelku jedno. Ale naprosto mě naštval táta, kterej ze mě dělá naprostou blbku (nevyvracím mu to, ale i tak to je hnusný) a ještě mě ani nechce vyslechnout.

Vrr...

Jdu koukat na anime.

Anime/Dorama

21. listopadu 2011 v 17:40 | The VelííQ | 
Seznam anime a doram, které jsem viděla:
♥ - oblíbené

Stále zde

21. listopadu 2011 v 17:18 | The VelííQ |  Deníček
Ahoj..

No, takže stále žiju, a mám pro vás pár nezajímavých věcí... :D Ale klidně si to přečtěte.

Ještě než vás unudím k smrti, co takhle kdyby udělala článek, jako mám s knížkami tak s anime? Jelikož už jsem jich pár viděla, tak abych si je pamatovala... možná že k tomu i něco připíšu. No asi to udělám... :)

Dále... Ve čtvrtek jsme byly na Rozbřesku! Myslím tím mě, mou mamku, mamčinu kamarádku a další čtyři kámošky. Bylo to úžasné. Sice jsme nakupovaly (nesnáším to), ale docela jsem si i to užila. Koupila jsem si svetr s pandou, k tomu šátek a tričko I love Japan. Je naprosto dokonalé! Po cestě na zpátek mamčinu kamarádku nabaloval ten jak kontroluje jízdenky. Takový záchvaty smíchu! :D

I když má Rozbřesk docela blbé hodnocení, pro mě to je ten nejlepší díl! Je to vážně luxusně udělaný, hlavně porod. Vážně mě to hodně překvapilo.

Jinak, vím, že těď skoro nikdo nebude vědět o čem mluvím, ale Yuya (Sebastian z Kuroshitsuji) se nechal obarvit na blonďato! :D :D A jako.. pořádně jsem to neviděla, ale myslím, že mu to moc nesluší. Ale i tak zpívá úžasně na živo. :)

No, jen koho to zajímá - přes víkend jsem zkoukla anime Uta no prince-sama, je tam hodně písniček a spousta pěkných kluků. :D Takže se mi to celkově líbilo, i když hlavní hrdinka mě začala po chvíli dost vadit, ale jinak fakt pěkný. :) Teď koukám na Hakuouki, zase spousta hezkých kluků, ale tentokrát nezpívaj, ale bojujou. :D :) Hrdinka mi zatím nijak moc nevadí. :D

Jinak, víte, jak jsem psala o tom Koloseu? Byli jsme třetí z devíti. :) Což je dost dobrý, myslím.

Už si nemůžu na nic vzpomenout. Jo.. možná přibyde (je to s i nebo y?!:D) další anime obrázek... :D :)

Tak ahojte

Neoceněná práce

11. listopadu 2011 v 16:53 | The VelííQ |  Deníček
Vrr...

Znáte ten pocit, když se na něčem nadřete a pak poznáte, že se to nikomu nelíbilo?

Já teď jo. Možná už někdy dřív, ale neřešila jsem to, ale dneska se kvůli tomu cítím obzvlášť špatně.

Tak, jak to začalo.

Ve škole máme projekt U nás v Evropě. Co to všechno zahrnuje nebudu vypisovat, ale naše třída má Koloseum, a protože máme skvělou učitelku, tak myslím, že máme šanci na to, být nejlepší. No, ale roztřiďovali jsme, co kdo bude dělat a na mne a na Káťu padlo, že budeme dělat prezentaci, protože už minule jsme ji vytvořily. No, ne že bych do toho byla nějak hrr, ale šla jsem do toho.

Chyba.

Sedly jsme si teda ke dvou počítačům ve sborovně a už jen to zapínání trvalo alespoň pět minut. Deset minut se načítal profil a dalších deset minut nám trvalo, než jsme se dostaly na seznam.cz. Noo... Už teď jsem byla dost otrávená. Hah, hodina uběhla a já mohla jít domů, protože já už neměla hodinu, ale někteří ještě jo, mezi nimi i Káťa. Tak jsem řekla, že s ní zůstanu. Fajn. Ani za ty dvě hodiny jsme to nestihly, protože na googlu nemáte šanci najít nějaké pořádné obrázky na téma Gladiátoři. Tak jsem využila DA.

Zvonilo se na konec druhé hodiny, učitelka nám řekla, že můžeme jít domů a my nadšeně začaly vypínat počítače. "Váš profil je příliš plný". Nesnáším tuhle větu. Musely jsme něco vymazat, což nám zabralo dalších deset minut, než jsme počítače konečně vyply!

Ah, prezentaci jsme dodělaly asi až o dvě další hodiny později a měly jsme jenom pár dní na odevzdání.

Vymyslet hudbu.

Učitelka nám žádnou nenavrhla, nikdo ostatní taky ne, ale věděly jsme, že to bude něco beze slov. A díky další spolužačce, která mi tu písnčiku poslala, jsem si vzpoměla na jednu z Naruta. Vážně pěkná písnička a přijde mi, že se k tomu tématu hodí. Tak jsem ji pustila Kátě a ta řekla, že je to dobrý. Potom to i učitelka potvrdila. Tak jsme ji tam daly.

Den puštění třídě.

Všichni jsme si sedli do učebny, kde ta písnička nebyla skoro ani slyšet. Dostalo mě, když se na mě otočil spolužák, co téměř celou prezentaci kecal a řekl: "No teda nic moc ta grafika." Zabte ho! Já byla ráda, že jsme tam vůbec nějaké obrázky daly, páč se to pořád sekalo a nevím co ještě, přetrpěla jsem dvě skoro nejhorší hodiny v mém životě a on si stěžuje. Potom měl ještě jednu připomínku, ale nezmohla jsem se na nic jiného než na sprostější verzi: "Buď zticha."

Vtu chvíli jsem věděla, že se to nikomu nelíbí. Nikomu. Nikdo naši práci neocenil a to mě štve i mrzí zároveň, protože bych chtěla vidět, jak to dělají oni na těch nejpomalejších počítačích na světět a bylo mi skoro až do pláče.

Uch. Díky těm, co to dočetli až sem.