Červen 2011

Co, jak, proč?

29. června 2011 v 19:47 | The VelííQ |  Deníček
And that's why... I smile, it's been a while

Nevím... (ehm) Nevím...
Asi se zase cítím na dně. Totálně na dně. No, vlasně už bylo hůř, ale teď to je takový zoufalý pocit. Vlastně se už strašně moc těším na dovolenou. Žádná škola, žadný internet, žádní povrchní lidi, prostě jenom moje rodina a lidi, které znám už tak dlouho. (Nebudeme tam sami) Trochu doufám, že se zamiluju a ono to konečně výjde. Ehm, vážně naivní představa. Budu k sobě upřímná.
Začínám totálně nesnášet růžovou barvu na blozích (až na tebe, Gladus). Nesnáším, když si ze mě někdo dělá srandu, když mě do smíchu vůbec není. Nesnáším, když mě moje máma pomlouvá s ostatními předemnou a práskne na mě všechno trapný, co jsem kdy udělala. Nesnáším, že moje máma si nechce přiznat, že jsem aspoň trochu chytrá. Nesnáším, když lidi mluví o oblečení. Nesnáším, když máma chroustá zeleninu a nebo mlaská. Nesnáším, když jsou lidi nevychovaný, pořád řvou a rozbíjej a žerou něco, co není jejich. Nesnáším, když se někdo přetvařuje. Nesnáším, že mám příšerný smysl pro humor. Nesnáším, že kam příjdu tam se ztrapním. A nesnáším na sobě tu příšernou egoistiku, nebo jak to mám napsat. Nesnáším, že nemůžu napsat něco, co bude dobrý. A nesnáším ten příšernej zvonek.

EDIT 22:16 - No to mi scházelo. V břiše mám příšerný křeče, asi umírám. A ještě k tomu, se mi ten blbec mobil nechce připojit k počítači. Já chci tu písničku!

Nadšená

24. června 2011 v 16:53 | The VelííQ |  Deníček


A... Tohle chce klid... Pevný nervy. To zvládnu, fakt.
Původně jsem to sem vůbec nechtěla psát, jenomže já jsem tak nadšená, že to snad ani není možný... Ale ne, už to bude dobrý, fakt.
Tak si říkám, jestli mě to Kuroshitsuji jednou nezabije?
Myslím, že jo - dostanu infarkt nebo něco takovýho, protože to se jen těžko rozdýchává. Takže... Viděla jsem oba Kuroshitsuji muzikály. Ani u jednoho jsem nerozuměla ani slovo (až na pár jmen), ale dokoukala jsem to, protože herec, co hrál Sebbyho je naprosto kouzelný a krásně zpívá. Ve dvojce je taky strašlivě roztomilej Ciel a ten jejich úsměv. ♥ Mimochodem, krásně tančí. Takže jsem málem umřela, když jsem vidělala toto:


(Ano, chci mít autorskej blog, ale s tímto se prostě musím podělit)
Prostě a jednoduše, dobře on! Pak jsem si přečetla u Zewly jeden článek, s Japonskými filmy a muzikály a nemohla jsem odolat hororu s Cielem (prosím, nechtějte po mně jejich pravá jména) se jménem Kokuhaku. Díky ti, díky. Je to opravdu dokonalý, a když se tam Ciel líbá s tou holkou, žárlila jsem. Fakt. Já fakt nejsem normální! Asi bych měla jít do nějaký léčebny, nebo něco (rozhodně ti, z toho filmu, by tam jít měli). Každopádně jsem se o něj začala trochu víc zajímat a našla jsem na facebooku fan stránku (přece jen je ta věc kněčemu dobrá) a tam dokonalou fotku.


(Mimochodem, víte, že jsou oba blíženci? :D)
Prostě jsou oba k sežrání a já se znovu platonicky zabouchla. Pryč s hormonama! Ale ne, to přejde, doufám. I když, v tom hororu jsem si všimla, že většina těch Japonců je docela pěkných... :D Další důvod podívat se do Japonska. Zavřete mě někdo tu pusu, nebo něco...! Jsem cvok, jsem cvok... Teď jsem si všimla, on má každej knoflík jinej! :D

Ukázka

22. června 2011 v 21:30 | The VelííQ
Ahoj, no mám kousek té bláznivé povídky (viz. o článek níž)... A chci se zeptat, jestli to je spíš trapný a mám se na to vykašlat, nebo aspoň trochu vtipný? Dejte prosím vědět, těch pět minut vás snad nezabije. Díky


Dívala se z okýnka na chumáče mraků, které kolem nich pluly. Byla krása je jednou vidět shora a nestát pod nimi. Byla okouzlena tím pohledem a snažila se nevnímat fakt, že je několik tisíc kilometrů nad zemí. Na to, že letěla poprvé, se ji to celkem i dařilo.
Podívala se na sedadlo vedle. Seděla na něm její kamarádka a cpala se buráky, byla bledá a těkala očima ze strany na stranu. Ona ten fakt nejspíš vnímala.
Soucitně se na kamrádku podívala, když v jejím klíně spatřila pár, řekla by z pusy, vytrousených kousků.
Hanča si všimla jejího pohledu a rychle rozkousala ty, co měla v puse.
"No co?" zeptala se naštvaně "Tak jsem krapet nervózní."
"Z toho letu, nebo z toho, že míříme do," Verča udělala významnou odmlku, aby zvýraznila, jak velkolepé to je "Los Angeles?"
Hanča udělala zamyšlený výraz. Opravdu se snažila nalézt odpověd pro to, proč jí je opravdu tak špatně. Nevěděla.
"Asi obojím," odpověděla a do pusy si nasypala další hrst.
"Je to stejně úžasný!" rozplývala se Verča "Tolik papírování a teď opravdu míříme do Ameriky. I když upřímně, Ameriku moc nemusím, ale Los Angeles zní skvěle. Nemyslíš?"
"Jo jasně," rozzářila se konečně i kamarádka "Hlavně proto, že tam bydlí..."
"Matt!" dopověděly obě najednou. A také si obě vybavili jeho tvář, jeho oči, jeho úsměv a nakonec taky, jeho vypracované tělo. Hanče se do dokonalého obrazu vloudil Taylor Lautner, bez trička, samozřejmě, takže měla práci, aby nezačala slintat.
"Opravdu si myslíš, že ti ty buráky pomůžou?" vyrušila ji ze snění Verča a uvědomila si, že si do úst cpe další várku. Pokrčila rameny.
"No tak, dej mi taky," začala se natahovat po sáčku s buráky a Hanča se snažila je dát, co nejdál od ní.
"Moje buráky, moje, moje!" výskala přitom. Verča se na ni naštvaně podívala.
"Tak si je sežer," zabručela a otočila se k ní zády. Znovu se zadívala na tu krásu. Představovala si, jak na jednom z nich sedí Matt a ona za ním přiběhně v krásným bílých šatech a políbí ho.
"Taky že jo," prohlásila vítězoslavně Hanča, a aby dala svým slovům váhu, nacpala si jimi pusu.
"Stejně je mi líto, že Terďa nejede," nevydržela mlčet Verča.
"No jo, co se dá dělat. I mě to strašně štve, ale hádej se s její mamkou," řekla a udělala kyselý výraz. Obě neměly odvahu postavit se za Terďu a mrzelo je to, ale nic udělat nemohly.
"Ale stejně, vždyť nám je už osmnáct, jsme dospělé," poukázala na tento fakt Verča.
"Ale chováme se jako..." načla větu Hanča.
"Puberťačky?" hádala její spolucestující.
"Trefa," řekla a prohrábla si vlasy. Začínalo jí být líp. Že by ty buráky opravdu pomáhaly?

Lanové centrum - už nikdy!

22. června 2011 v 20:37 | The VelííQ |  Deníček
Nazdár...
Takže, dneska jsme měli ve škole den sportu. Protože kámošky Té a Há chtěly jet na lanové centrum, ale jelikož Há nemohla a Té se samotné nechtělo, tak jsem řekla, že s ní pudu. Navíc, ráno bych nemusela spěchat do školy, abych se zapsala tam, kam chci. Takže dneska jsme vyrazili.
No, čekala jsem, že to bude výš, celkem brzo jsem si na tu výšku zvykla (mám příšerný strach z výšek), občas se přitulila k nějakému stromu a nebo jen zoufale kňučela. Té chtěla jít velkej okruh, a já šla s ní, ano byla to chyba, ale zase si můžu říct, že jsem dobrá, že jsem to přežila a neomdlela jsem tam. Bylo to příšerné. Chvílema jsem myslela, že tam omdlím vyčerpáním a nebo se tam zaseknu a umřu. Ale jak říkám - zvládla jsem to. Sice šíleně propocená a unavená, ale zvládla jsem to. Bohužel, žádnou zvláštní cenu jsem nedostala...:/ Css.. :D Ale ne, Té mi koupila zmzlinu, páč jsem si nevzala prachy.
A mám námět na novou povídku, kterou bych chtěla rozjet co nejdřív. A bude to taková bláznivá povídka o mě, Há a Té + o Mattoj, Tayloroj a Robertoj. Domyslete si, jaký mají příjmení (nápověda - Stmívání). Vymýšlely jsme to my tři, ale napíšu to jen já a pak jim to dám přečíst. No, a tak se ptám, máte zájem o bláznivou (a úchylnou) povídku o ještě víc bláznivých lidech? :D Já ji napíšu stejně, pro holky, ale nejsem si jistá, jestli to mám dávat i sem... No uvidíme.
Takže se mějte, ahoj

Splněný sen - 12. kapitola - Akce

22. června 2011 v 14:41 | The VelííQ |  Splněný sen
Potlesk dámy a pánové! :D Napsala jsem další kapitolu. Ehm... Neumím popisovat akci, fakt ne, takže jestli máte nějaké rady, jak by se to dalo zlepšit, sem s nimi... :D

Život v jednom dni blogera

21. června 2011 v 17:23 | The VelííQ |  Deníček


Takžee... Narazila jsem na takový projekt - tady. Jde o to, že by se domluvil jeden den, nebo týden ve kterém by se natáčel váš den. Natáčeli byste si to sami a pak to nějak někomu poslali (ještě jsem to úplně nepochopila) a z toho by se udělal sestřih všech videií do jednoho filmu. Přemýšlím, že se nějak zapojím, pokud to půjde, protože mě to příde jako zajímavý nápad. Mimochodem, můžete zůstat v anonymitě. Asi jsem to dobře nepopsala, takže mrkněte do tohoto nebo tohoto článku a pak můžete mrknout na stránku na facebooku.


Narozeniny na houby...

18. června 2011 v 13:55 | The VelííQ |  Deníček


Ahoj...
Nechci si... Ne tohle nechci říct... Prostě chci mluvit o mých narozeninách. Potřebuju se vykecat. I když jsem o tom už mluvila s kamarádkou, mám pocit, že jsem neřekla všechno a musím se vyzpovídat.
Takže... Narozeninový den...
Ze začátku to byl den, jako každý jiný. Do školy se mi vůbec nechtělo, vůbec jsem se nevyspala a při hodinách jsem nedávala tak úplně pozor a byla jsem protivná. Možná za to mohlo "to". Nevím... Každopádně jsem měla náladu totálně na nic. Pár lidí mě popřálo, ale to mi náladu moc nezvedlo. Ale vážila jsem si toho... Po škole byla nálada krapet lepší. Psala jsem si s Angi a koukala na Yu yu hakusho (já si to pamatuju!), na fb mě chodili přání od lidí, které vůbec neznám, ale taky od lidí, co mě to potěšilo, i když to asi vůbec nic neznamenalo, přejí takhle všem. Ale nálada byla lepší. Pak začali rodiče pošťuchovat, abych vypadla, a Angi měla špatnou náladu a já se neudržela a rozbulela se. V podstatě nevím proč. Asi mě bylo líto, že je Angi smutná, nebo mě štvalo, jak rodiče vůbec nezajímá, jak se cítím. A pak jsem si zase říkala, že zase myslím jenom na sebe, že jsem vážně příšerně egoistická a má nálada byla zase v tahu. Rodiče mě teda vystrnadili od počítače... To mě naštvalo ještě víc, vůbec si nevšimli, že jsem smutná, že nemám náladu... Prostě jenom chtěj, abych vypadla od něčeho, co mě dokáže zlepšit náladu. Já vím, že jsem na počítači závislá, já to vím, tak ať mi to nepřipomínaj, ale je to má svobodná vůle tady být, já můžu kdykoli odejít, ale já nechci. Nechci, protože tady nejsou lidi, co se zajímaj jenom o oblečení, šmínky a co si vezmou zítra na sebe. Lidi tady neřešej jenom to, jak potkali někoho krásnýho a prostě se nezajímají jenom o samé povrchnosti. Nebo jo? Jo asi jo... je mi to jedno. Je mi už všechno jedno, asi. Přece já jsem zlá, nudná a sebestředná a lidi se mnou musejí být jenom proto, aby mohli opisovat, jinak pro ně nic neznamenám.
No nic, du koukat na Yu yu... A to... nemyslim si, že jsem chudinka, vím, že jsou na tom někteří o mnoho hůř než já, a strašně si přeju, aby se měli líp, ale... Sakra, kdybych to tam uměla popsat!

2 pavouci na jednom okně

13. června 2011 v 17:09 | The VelííQ |  Deníček

Nazdár...
No, v podstatě nevím, co vám chci říct. V sobotu se nic zajímavého nedělo... Dělala jsem jeden obrázek, ale nestihla ho, tak jsem ho dodělala v neděli ráno a pak jsme jeli k babičce. Dvojčátka jsou už celkem v pořádku, jenom Robin má asi zápal plic, nebo o čem se to tam bavili. No, jasný že to není jenom, ale prostě, už jim je líp a papkaj. A taky jsem dostala dlaší díl Školy noci, pak dodatek do The Sims 2 a nějaké věci na pleť (Jsem zvědavá, kdy to využiju). A takžé, tu knžíku jsem už dočetla a musím říct, že ten konec je docela dost překvapivej. Takže se nemůžu dočkat na další díl... :D Jo a abyste si nemysleli, že ty věci dostávám jen tak, tak budu mít narozky... ;) :D
Strašlivě mě štvou pavouci, moli a další hroznej hmyz... Já je naprosto nensáším!! ú, každej večer ty svině zabíjet, protože mi vlezou do pokoje a já z nich mám panickou hrůzu... :D Heh, no a to se nám na okně utábořili dva "krásní" pavouci.




A ještě k tomu jsem jednoho měla včera v pokoji. Já se jich tak strašně bojím! :(

Nestíhám... Em, Rytmus je debil!

10. června 2011 v 20:50 | The VelííQ |  Deníček

Nazdár...
No, první co chci říct je, že... jsem příšerně egoistická, blbá, líná a nechápavá blondýna! Vražedná kombinace... No tak dál...
Tak nějak toho mám hodně. Číst povídky, dodělat všechny ty obrázky + jeden obrázek k narozkám do dvou dnů, který mi vůbec nejde, potom bych ráda koukala na jedno anime, jehož název po mne, prosím, nevyžadujte, potom psát povídky, učit se, číst knížky, no, nezdá se vám to trochu moc? :D Ne? No tak nevadí... S tím obrázkem Sebbyho jsem nijak nepokročila... Ups... No prostě to jde nějak pomalu... Proč nemůže mít den víc hodin, a proč mě tady nenechá mamka být dýl?
Což se dostáváme k další věci. Já CHCI svůj počítač. Nutně. Urychleně. Ne.. Ale prostě... Strašně mě to štve... Jak je mamka vždycky nepříjemná a řekne: "Veroniko, vypadni, jdu tam já." Jo přesně tohle řekne. A ještě, já vím, že ona sem vůbec nechce, jenom nechce, abych tu byla já. Což je fakt trapné. Achjo, tuhle závislost na počítači... Bez tej bych se klidně obešla... Jenže, i když by nebyl počítač, ais bych nechodila víc ven. Spíš bych víc četla...
Ha, dočetla jsem další knížku od S.Kinga - Rose Madder (myslím, nějak tak) a prostě... Skvělá. Fakt se mi moc líbila. Asi proto, že tam byla první postava, o kterou jsem měla fakt totální strach. Moc se totiž do postav S. Kinga nevciťuju, ale tady jo. Do Billa. Kdo četl ten nejspíš ví, a kdo ne tak ne. Dál to neřešme.
Co ale chci řešit je, jakej je ten Rytmus vůůůl! Bože, a to neříkám proto, že zmlátil čecha, ale protože už ZASE někoho zmlátil, protože se zase chvástal a protože je to prostě debil! Nechápu ty, co se ho můžou zastávat. Prostě to nechápu. "Byl jsem ten nejsilnější článek v porotě, celý jsem to tam vedl a říkejte mi fenomén!" Ať jde do háje! Budu mu leda tak říkat... emm.. To se ještě domyslí... Kdybyste měli nějaké dobré přezdívky, sem s nima!
Musím sem pustit bratra, tak ahojec

Vstup do pekla - epilog

9. června 2011 v 17:47 | The VelííQ |  Vstup do pekla
Koonec! :D Snad nezklamu... :D Trošku jsem změnila žánr... :D Ale jen "nepatrně"... :D No prostě, užíjte si to. Mě osobně se od té povídky celkem těžko loučí...

První, co jsem uviděl, byla dvousedadlová lavička. Vlastně, těch laviček bylo víc, a některé byly obsazené lidmi, co jsem nikdy v životě neviděl. Pár zvedlo zrak a věnovali mi krátký pohled, který nic neříkal. Připadalo mi, že jsem v nějaké čekárně. Na stěnách byly pověšené obrazy a na zemi stály květináče s kytkami.

Zrazení

6. června 2011 v 19:52 | The VelííQ |  Povídky
Krátká povídka... Ehm... No. S velmi duchaplným název... :D Pěkné čtení. :)

Nakreslila pár tahů tužkou.
Nevěděla, co z toho nakonec bude, ale měla potřebu něco nakreslit. Vyjádřit její náladu, a chtěla se zlepšovat. To, co se vytvořilo na papíře se jí ale vůbec nelíbilo. Zavrtěla hlavou a s pomocí gumy měla zase prázdný list.
Znovu se na něm objevilo pár čar, které dohromady dávaly tvar tváře po ošklivé autonehodě. V pěsti zmáčkla kreslící potřebu. Začala být naštvaná. Dnes ji kreslit vůbec nejde. Znechuceně si prohlížela tvar, který vznikl. Opět vzala do ruky gumu a přitlačila ji, víc než bylo potřeba, na bílou čtvrtku. Pak ji vyměnila za tu známou tužku, se kterou toho již nakreslila spousta, ale která ji teď zklama a nejdraši by ji zlomila a vyhodila z okna.
Dnes ji neposlouchala, nevyjadřovala to, co její ruka a mysl chtěla a byla kvůli ní nevrlá. Spíš než nevrlá opravdu naštavná. Jako na kamarádku, která místo toho, aby šla s ní ven, odešla s někým jiným. Jakoby ten talent, který se u ní vždy projevil, dala někomu jinému.
Rozzlobeně se na ni podívala. Byla stejná, jako vždy. Tak proč s ní nyní kreslí, jako amatér? Nevěděla, ale rozhodla se jí dát ještě šanci. Přeci jen, znala to rčení: "Co třetice všeho dobrého."
Přejela špičkou tužky po bílém papíře. Zatím to ušlo. Udělala dalších pár šedých tahů. Vykřikla. Její nejlepší kamarádka se na ní vykašlala. Opravdu.
Přiložila si ruce na obličej a zčala plakat. I když ji po tvářích stékaly slané kapky, v jejím srdci se rozrůstala zloba. Nensášela ji. Opustila ji. Položila si jí do dlaně. Lhostejně si její bývalou přítelkyni dala mezi ukazováček a palec. Stejně tak na druhé ruce. Zavřela oči. Najednou se ozvalo křupnutí a dívka upadla na koberec.
Už s ní nikdy nic nenakreslí.

Xindl X vs. Rytmus

4. června 2011 v 20:33 | The VelííQ |  Téma
Už jsem to tady psala nejméňě dvakrát a to, že se včera večer u nás na náměstí konal koncert Xindla X v rámci Týdnu sportu (neptejte se mě, co má Xindl X společného se sportem). A já jsem tam opravdu byla i s mými přáteli, kámoši, přvežovaly holky.
Byli jsme v první řadě, jelikož jedna kámoška tam stála už šest hodin (jo, blázen!) a tak nám hlídala místo.
Xindl se skupinou asi hodinu šteloval zvuk - bango víc, víc, míň, víc, míň,... takže jsem začala být celkem nervózní (nebyla jsem sama), ale zase si nás udobřil, když na nás zamával, možná se i usmál! No prostě, na pódiu na mě působil trošku negativně, nebo jak to říct, ale jakmile se rozezpíval (a že on umí zpívat narozdíl od někoho) byl v pohodě.
Musím říct, že to bylo fakt úžasný. Spoustu písniček jsem neznala, ale užila jsem si to. Když zpíval lásku v housce zpívali jsme místo Olgy, jediný, co mě nesmírně rozčilovalo bylo, že ti lenoši vůbec netleskali! Vážně, měla jsem chuť na ně zařvat ať se trochu hejbou, ale tak v klidu.
Dokonce slezl z pódia a podával nám ruku, a ano, dotkla jsem se. Ehm... Má fakt jemnou ruku. :D Ne vážně - když skončil asi za čtvrt hoďky jsme šli za ním, rozdával podpisy a tak, a požádaly jsme ho, jestli se s ním můžeme vyfotit. A joo... Objal mě. A měl měkkou mikinu a byl hodnej a milej a já z něj byla úplně vedle. :D Taky se mi podepsal na ruku... No prostě působil hrozně sympaticky.
A teď se podívám na Rytmuse. Je arogantní, namyšlenej, vychloubačnej, dělá si z lidí srandu (Fucková) a prostě je strašně nesympatickej. Alespoň pro mě. Nemám ho ráda, nemám ráda jeho písničky a nechápu lidi, kteří ho rádi maj. Tak to vidím já. Dřív jsem říkala, že ho neznám, takže nemůžu soudit, jestli je takovej, nebo takovej, ale na mě dělá takovýhle dojem a mám několikrát chuť říct (taky to říkám), že ho nesnáším. Tudíž, pro mě vyhrává Xindl X.

Řetězák - hua 2

3. června 2011 v 15:43 | The VelííQ |  Řetězáky
Říkám, já miluju řetězáky... :D Spíš to vyplňování no... :D

1.Jak se máš ? Ale tak fajn...
2.Jsi spokojen/á se svám křestním jménem ? Celkem jo...
3.Jak by jsi se chtěl/a jmenovat ? Hehe, nevím...
4.Jaká je tvá oblíbená barva ? Modrá
5.V jakém měsíci jsi se narodil/a ? Červéén ♥
6.Jaké je tvé oblíbené jídlo? Pizza, smažák...
7.Jaká je tvá oblíbená činnost? Čtení, kreslení, psaní, blogování, tancování, fotografování, spání... :D
8.Jaký je tvůj oblíbený časopis ? Nemám.
9.Jaký je tvůj oblíbený blog(né tvůj)? Těch je hodně... Nemůžu se rozhodnout! :D
10.Z čeho jsi měl/a naposledy velkou radost? Když jsem se dozvěděla, že můžu jít dneska s holkama do města na Xindla X a Ozzyho revivel... :D

Řetězák - hua

3. června 2011 v 15:34 | The VelííQ |  Řetězáky
Abyste věděli, už mám rozkreslenej ten obrázek Sebbyho na tabletu, už má celou hlavu, ale nevím, jak dál... Takže uvidím, kdy to bude dodělaný. Dále, já prostě miluju řetězáky! :D

Víš na jaké téma je tento řetěz? - Nevím... :D
V kolik ránío vstáváš?- Nejčastěji tak o půl osmé... :D
V kolik chodíš obvykle spát? - Kolem půlnoci
Nosíš rovnátka? - Jo...
Nosíš brýle? - Měla bych na televizi, dokonce je i mám, ale nenosím...
Nosíš protézu? - Ne... :D
Nosíš dlahu nebo sádru? - Ne
Kolik je teď hodin? - 15:29
Máš ustlanou postel? Spíš ne..:D
Co je za den? - 3.6.
Teď napiš i rok! - 2011
Znáš nějaké online hry? - Jo...
Hraješ je? Jaké? - Teď už ne, ale dřív jsem je hrála hodně...
Máš na posteli něco jiného než polštář a peřinu? - Spouusta plyšáků a koblížka! Teď se tam válí i mobil s nabíječkou... :D
Máš PC v pokojíku? - Bohužel ne.
Máš teď v pokojíku uklizeno? - Myslím, že zrovna celkem i jo, ale jistá si nejsem.. :D
S kym obýváš pokojík? - S nikým...
Kolik je teď hodin? - 15:31
Máš tiskárnu? - Jo.
Máš skener? - Jo... :D
Jaký si kupuješ časopis? - Nekupuju, jen mamka někdy něco donese... :D
Umíš šetřit? - Ale jo... :D
Napiš tvoje nej blogaře: - Tak, hlavně ti v levo v menu, ale je jich o hodně víc... :D

Nejnovější novinky + Sebby obrázek a důležitá otázka

2. června 2011 v 13:59 | The VelííQ |  Deníček

Ahojte,
jak se zdá, celkem dlouho jsem tu nebyla, no, teda jen pár dní, ale stejně jsem nikomu nechyběla... Nechám těchto keců a překročím k tomu "více" zajímavému.
Co tedy? Nechte mě přemýšlet... Já na to příjdu, fakt... No třeba, už mám rozepsanou další kapitolu Splněnýho snu, takže třeba do konce týdne by tu mohla být, za což mi doufám zatleskáte... (nechte mě aspoň snít).
Pak, moje babička a dvojčata jsou v nemocnici. Budou snad OK. Babička má něco s močákem, tuším, ale jistá si nejsem, a dvojčata průjem. Všichni tři byli na kapačkách, babička možná ještě je. No ale prostě... :( Byla jsem tam s mamkou hned první den, co přijeli a... Robinovi ukápla slza! To bylo poprvé, co jsem ho viděla opravdu brečet. Jinak, o prázkách jim bude rok... Ale chudáci, mě jich je strašně líto... Jsem tam málem taky bulela... Kdybyste je viděli... :(
A teď lepší zpráva. V pátek jdu s holkama do města na konctert Xindla X a Ozzy Osbourne revivel (nebo jak se to píše), budem tam asi do jedný, bych tak tipla, a hrozně se těším! Ony jsou prostě úplný cvoci, takže si to snad užijem a vyjde nám počasí... :)

A důležitá věc... Nakreslila jsem, tedy ještě není hotový, obrázek Sebbyho, ale nevím... Příjde mi takový divný, takže potřebuju radu, mám to dodělat? Nebo bych to mohla zkusit dodělat přes tablet... No nevím, vyjádřete se prosím.. :)
Původně tam měl být i Ciel a měli být k sobě připoutaní (proto ten obojek), ale na Ciela jsem už neměla nervy, tak jsem ho nechala jen takhle... Vůbec mi nejdou přehyby na oblečení! :D A Sebby má mít takovej víc prodlouženej obličej... :/
Díky, ahoj :)