Květen 2011

O Mattoj

30. května 2011 v 21:38 | The VelííQ |  Vstup do pekla
Tento řetězák jsem našla u Akiko, tak doufám nevadí, že si ho vyplním... :) Je o mé postavě, Mattoj, v povídce Vstup do pekla...

1. Jaké je tvoje pravé jméno a tvoje přezdívka?
Mám krátký jméno, takže mi lidi říkaj normálně Matt...

2. Zajímavé… a tvůj věk?
19, tuším.

3. Barva pleti, očí a vlasů?
Hnědé vlasy, modré oči, barva pleti bílá.
4. Tak jo. Tvoje oblíbené jídlo?
Jídlo? Miluju chipsy, ale jídlo... řízek!

5. A tvůj oblíbený nápoj?
Eh, pivo... :D

6. Čas na pravdu :D Kdo je tvůj milenec/tajná láska?
Tajná není, ale milenka momentálně taky ne.
7. Políbil/a jsi ho/jí někdy? ;)?
Jo... :D A ne jednou...

8. Nějaké zlozvyky?
Neustále se zamotávám do problémů, ale to asi není zlozvyk, co?

9. Klasická otázka: Tvá oblíbená barva?
Modrá a zelená.

10. Kdo je tvůj oblíbený spisovatel?
Moc nečtu, nějak není čas ani prachy. Nu což.

11. Co je tvůj největší strach?
Ztráta někoho blízkého.
12. Nějaký soupeřivý sourozenec?
Ne-e. Tedy, alespoň myslím, když jsem byl naposledy doma, byl jsem jedináček.
13. Kdo je tvůj hrdina?
Můj děda.

14. Ok, kdo je tvůj nejhorší nepřítel?
Nepřítel? Nejspíš policie... :D

15. Co bys dělal/a, kdyby tvůj hrdina potkal tvého nejhoršího nepřítele?
No to nevím, myslím, že děda nebyl nějaký zlý chlápek, aby ho chtěli zatknout.

16. Zajímavé…Co bys udělal/a, kdyby ses setkal/a se svým stvořitelem?
"Pěkně" bych ji poděkoval - kdo by to nepochopil, ironie. Měla by si zkusit to, co udělala mně.
17. A co budeš dělat, až budeš starší ?
To netuším, jak to se mnou dopadne.

18. Tvoje nejhorší noční můra?
To, co si právě prožívám. Počkat! To není noční můra?
19. Jaký je tvůj vysněný život?
Být s ní, daleko od všeho.

20. Co bys dělal/a kdyby tvůj vysněný život byl skutečný?
Už bych ji nikdy nepustil.

21. Dobře, tvoje oblíbené místo pro odpočinek?
Nejspíš park, kde jsme se scházeli.
22. Poslední otázka! Co děláš většinu svého volného času?
Tak různě, nejčastěji se opijím s partou.

Měla bych dělat tohle a tamto...

27. května 2011 v 20:01 | The VelííQ |  Deníček

Potřebuju se vypsat... říct někomu svý pocity, prostě vyjádřit, co cítím. Realita mi to neumožňuje, není nikdo, ani mamka, ani nejlepší kamarádka (ne, že by nebyly, jen se mi s nimi o tom nechce bavit), komu bych chtěla říct, co mi opravdu vadí, nebo komu bych chtěla vysvětlovat, jak co myslím, když řeknu nějakou blbost, prostě někomu říct svý pocity. Takže děkuju moc za blog, a taky za čtenáře, který se nebojí na ty mé nesmyslné kecy ozvat. Vážím si toho, připadám si pak, že nekecám jen tak do větru, samé hlouposti a tím se totálně ztrapňuju, což já dělám pořád. Ale na blogu mám odvahu... Tohle sem píšu už asi po stý, ale prostě to potřebuju napsat, potřebuju, ne, že chci, ale potřebuju. Potřebuju si říct, že aspoň někdy jsem odvážná, a myslím, že tady na blogu je to pravda.

Co se stalo?

26. května 2011 v 17:08 | The VelííQ |  Deníček

Ahooj!
Jsem zde... Fakt... No... Začneme! Nejdříve bych si chtěla (opět) postěžovat. Víte, co úplně nejvíc nesnáším, a co teď nedělají jenom moji rodiče, ale i moje nejlepší kamarádka? Když mi někdo řekne "Co se stalo, že jsi to začala jíst?"... Prostě věty začínající na "Co se stalo?". Maminka má v oblibě říkat: "Co se stalo? Od kdy ty jíš zelí?" Mami! Asi od páté třídy, to jsi tak neschopná se za ty podělaný tři roky zapamatovat, že zelí zbožňuju? Pak se mi divte, že jsem nepříjemná. To ona mi nevěnuje dostatek času, aby si zapamatovala, že zelí jim! Nebo můj tatíček, když přijdu ráno do kuchyně o půl osmé ráno ještě v pyžamu a značně mimo: "Co se stalo? Ono to je vzhůru!" Uáá... Mám chuť zabíjet, vážně. Ale moje kámoška mě dostává. Takže, opovažte se mě zeptat, co se stalo... Děkuju!
Jsem strašlivě líná. Opravdu... (překvapení, co?)
Teď jsem zapomněla, co jsem to chtěla napsat...
Jo už vim! Takže... Přečetla jsem Knihu upírů, teď ji čte mamka a prostě nemohla vynechat poznámku, že jsem nějakej internetovej, nebo co, upír. No jakoo... Je to zajímavá myšlenka... :D A ani bych nemusela pít lidskou krev, jo! :D
Půjčila jsem si pár knížek - Od Stephena Kinga... (nemůže si vzpomenout na název) Rose Madder a pak knížku O psaní, tu mám teď rozečtenou, a musím říct, že jsem se dost pobavila. Píše tam zajímavé vzpomínky z dětství a musím říct, vážně ho neměl lehké. A pak, Drákulu. Hahá, docela se na tu knížku těším, akorát ten debil, s prominutím, co ji vydával ji udělal hrozně tlustou, asi na 600 stránek, přitom to mohlo vyjít o polovinu míň. Udělal tam totiž hrozný mezery mezi řádky. Ale tak fajn, to se nějak zvládne.
Asi vše, co jsem vám zdělit. Nyní sem přihodím obrázek... Em... :D


Je to hrozná blbost, já vím, ale byla nuda... :D Tak já valím, čau

Žirafa a (chlupaté) srdíčko

23. května 2011 v 15:34 | The VelííQ |  Kreslené mnou
Nějak mě to kreslení tabletem chytlo, a tak jsem vybarvila další dva obrázky, které jste mohli spatřit u některého z mých zápisů do deníčku. Na programu je žirafa a srdce. Takže, můžete kliknout na celý článek. :)

Je to můj sešit!

21. května 2011 v 10:26 | The VelííQ |  Deníček

Ahojte,
takže, jako první si chci postěžovat. Opravdu jsem naštvaná. Už včera ráno jsem neměla dobrou náladu, takže když jsem přišla do školy trošku dýl a kámoška zrovna zavírala dveře, ale místo toho mi tam nechala klíče a odešla si, aniž by mě ukázala jakej to je ten klíč, měla jsem chuť na ní něco zařvat, ale udržela jsem se. Vyzkoušela jsem pár klíčů, ale když jich tam má asi sto, jsem se na to vykašlala vyšla jsem do třídy a trochu naštvane pronesla "Jakej je to ten po***** klíč?" celá třída okamžitě ztichla a já si po tom, co mi to laskavě ukázala došla opět k šatně a zamkla jsem ji. Ha, aspoň jednou jsem měla u kluků respekt! Ale o to nejde, prostě jsem měla úplně zkaženou náladu a hned další hodinu se měla ještě zhoršit. Zemák. Jak já toho učitele nemám ráda. Prostě našel "něčí" (spolužačky) sešit, který byl v celkem devastovaném stavu (bez desek a na několik místech potrhaný). Tak se naštval a řekl nám, že další hodinu mu odevzdáme sešity - bez pravopisných chyb, bez malůvek - což mě teda pekelně naštvalo. Ještě si stěžoval na něco, že nemají peníze na to, abysme ty sešity takhle ničili - panebože! Pokuď vím, my jsme si ty sešity zaplatili, jsou naše, takže nechápu, co řeší. No ale prostě, jak někteří možná víte, já si do sešitů kreslím hodně - opravdu hodně. Několikrát tam mám napsaný Sebby, nebo Ciel (nic neříkejte :D), či nějaký srdíčka, čmárance. Na to mu kácím, abych to celý přepisovala znova. Takže si asi zahraju na rebelku a prostě mu ten sešit odevzdám i s tím. Je mi celkem jedno, že dostanu pětku, ale je to můj sešit, můůůůůůůůůůůůůůj já se z něho učím a jde to, takže ať si dělá co chce.
Fajn... Víte, co je zajímavý? Tak různě koukám po nějakých blozích, čtu si komentáře, a když najdu takovej ten holčičkovskej blog s titěrným písmem, nejlíp s růžovou nebo tak, má tam třeba 12 komentářů a z toho 8- máš úžasnej blígísek, koukneš ke mě? U mě se jednou za čas stane, že někdo napíše reklamu. Třeba za to může můj děsivej, krvelačnej design... :D Co myslíte?
Tak já valím, odpoledne du s kámoškama na pouť! :D Čauvec

Obličeje

20. května 2011 v 19:21 | The VelííQ |  Kreslené mnou
Takže, pořád žiju. Pro někoho nejspíše bohužel, jiným to je jedno, že? Nebudem to řešit. Prostě... Tak nějak bývá ve škole nuda (o tom se vyjádřím v deníčku) a tak si tak různě kreslím a čmárám a náhodou se mi povedly dva obrázky. Aspoň myslím. Nebo, mě se trošku líbí. Tak se jimi chci podělit.


První obličej dívky. Kupodivu to není do sešitu, ale na nějaký papír, který jsem vyhrabala z penálu. Konečně jsem našla styl očí, který mi aspoň trošku jdou, ale prostě to není žádná sláva. Nos a pusa vypadají příšerně. A vlasama jsem se nechala inspirovat kamarádkou, akorát ona je má o hodně hustší.

Pro mě jsou nejlepší!

17. května 2011 v 17:30 | The VelííQ |  Deníček
Prostě se ještě musím vyjádřit k našemu hokeji, musím, musím, musím!

Začneme od začátku. Ještě před dvěma rokama jsem hokej neměla zrovna v oblibě. Když táta koukal na nějaký zápas raději jsem odešla, protože mě to prostě nebavilo. Čemu se divit, ale to je jedno. Vlastně mě hokej začal bavit v roce 2010, kdy jsme vyhráli první místo. Ano, asi to bude tím, ale teď mě nesmírně baví a jednou jsem se téhle hry chytnout musela.

Ten rok byl hokej úžasný, nejlepší hlášky (Rachna kachna!), úžasní hráči a navíc - titul.


Strašlivě jsem si oblíbila Vokouna, který je prostě brankář, na kterého nezapomenu. Dneska mám takovou hokejovou náladu, že jsem zkoukla pár videí, jak z letošního roku, tak z minulého a narazila jsem na videa, nad kterými jsem se prostě musela jenom usmívat, a ve kterých mi naši hráči přišli ještě víc sympatičtí.


Hned po tom, co vyhráli oslavují v kabině... :) No jo, mluví trošku sprostě, kdo ne? Prostě, jsou úžasní.

Oslavují na Staromáku. Nejlepší je prostě "Máš otvírák?", a jak se tam motá. Nebo jak nakonci tancujou. Nejde se nesmát!

A pak letošní rok. Rok, kdy náš tým byl snad lepší, než ten minulý a přesto máme bronz, i když na zlato kluci měli určitě a zasloužili si ho. Ale myslím, že celá republika je na naše hokejisty hrdá a pokud ne, tak je asi neviděli hrát. Až na ten jeden zápas hráli skvěle a také bylo skvělé vyražení Arťuchina do skla. To bylo prostě jedinečný. Komentátory máme taky skvělý. :)


A nakonec - jsem na naše hokejisty strašlivě hrdá! Pro mě jsou nejlepší. Doufám, že příští rok bude stejně úspěšnej, jako ten letošní, nebo i lepší. A nemůžu se dočkat, až zase uvidím české hokejisty v národním dresu.

Vstup do pekla VIII.

16. května 2011 v 21:17 | The VelííQ |  Vstup do pekla
Já to dopsala!! Teda, ještě ne, ale máme tu předposlední kapitolu. Příští bude spíš jenom takový malý epilog... :D :) ááá jsem šťastná!! :) Tak si ji užijte, omlouvám se za chyby... :)

Krize!!

16. května 2011 v 15:42 | The VelííQ |  Deníček

Ahoj...
Nejdřív bych chtěla napsat, že mi ten blej blog blbne a nezobrazujou se mi obrázky! :D Co u vás? Dobře, ale dál. Mám krizi, ale středního věku to fakt není. Nemám co číst!! Teda, čtu nějaké povídky na blozích, ale co si mám číst před spaním? To teda netuším. Takže by můj zlatý tatínek už mohl dorazit do knihovny a půjčit mi tu knihu upírů a nějakou od S. Kinga... :D Ono to je v dospělém oddělení a mě je tam trapné chodit.Takže tak... Ale jestli si do pár dnů nepřečtu aspoň kousek z nějaké hmatatelné knížky asi se zblázním. Fakt! Další... Jsem naprsto nadšená, hrdá a já nevím, co ještě! Ano, mluvím o té bronzové medaili, co naše zlata výhrali! :D Emm hokejisti... :D Ne fakt. Jsem na ně neskutečně pyšná, ale měli mít zlato. Jsou z nich nejlepší, prostě... A nikdo mi to nevymluví! :D Ale stejně byl nejlepší Rachna Kachna...! :D No jo, jsem v klidu, fakt... Jdu na WC... :D Tak ahoj :)

To níc...

13. května 2011 v 18:37 | The VelííQ |  Deníček

Jak se to stalo, kruci? Jsem naštvaná, otrávená a smutná. Ale našich hokejistů si stejně vážím... Udělali toho pro nás spoustu a pocit vítěztví je opravdu krásný... Bohužel, pocit prohry hrozný a já tady opravdu bulím. Bože... Na mého bratra s kámošem jsem trochu víc vyjela (objevilo se i pár sprostých slov), ale když tady předváma dělají kraviny a tlemí se jak dva úchylové? Já na to prostě neměla náladu. Nechápu, jak se to stalo... Ale i tak - pro mě jsou čeští hokejisté vítězové, už proto, že doteď jen vyhrávali, ale taky proto, že někteří, aby dostali pro naší republiku zlato, byli zranění...

Češi, příště to dáte!! ♥

Blondýny - Jsou blbé a mají sklony k omdlévání!

9. května 2011 v 16:09 | The VelííQ |  Deníček

Ahojte.
Za prvé - nic proti blondýnám, já sama jsem blond, takže klídek jo? Vysvětlení - ráno jsem šla normálně do školy. Hned první hodinu mě ale začalo bolet břicho - znamení, že mám jít na záchod. Tak jsem se přihlásila a odskočila si. Už když jsem si sedala na prkýnko mi nebylo zrovna nejlíp, a když jsem si šla umýt ruce, začala se mi motat hlava a bylo mi na omdlení. Přesně, jako na prvním stupni, kdy jsme běhali na výdrž a já pak málem omdlela v jídelně. Opřela jsem se o zeď, ale přemluvila jsem se, abych to ještě vydržela do třídy. Tak jsem tam došla a řekla, že mi je blbě. Učitelka se mnou šla hned do kabinetu a dala mi ruce a nohy nahoru. Byla tam ještě kámoška a jak jsem se dozvěděla, spolužák prý, že simuluju. No teda dovol! :D Učitelka zavolala taťkoj, a ten po chvíli přišel. Potom jsme jeli k doktorce, a co nezjistím - blondýnky mají sklony k omdlévání. Takže nestačí, že kvůli barvě vlasů jsem blbá, ale taky častěji omdlévám než brunetky. Teda, já ještě neomdlela, ale dvakrát jsem měla na mále. Jinak samozřejmě to s tím, že jsou blondýny hloupé si dělám srandu, já se jenom na to ráda vymlouvám.Taky mám nějakou zvětšenou štítnou žlázu, či co. Takže půjdu na ultrazvuk a tak... No skvělé.
Koukali jste včera na hokej? Já jsem naštvaná ještě teď. Vážně to nějak moc prožívám, ale to je jedno. Prostě tohle je hnus a nespravedlnost. Dostal mě komentář, že kdyby tohle udělal Čech, tak ho budem taky podporovat - eh, za prvé, čech by takhle nečesně nehrál, a když jo, já bych s ním teda nebyla, i když české hráče miluju (dobře, mám ráda) a neskutečně si jich vážím.
Tak se mějte, ahoj :)

Splněný sen - 11. kapitola - Plán

8. května 2011 v 22:49 | The VelííQ |  Splněný sen
Napsala jsem další kapitolu. Opět je o ničem, ale to snad nevadí... :D I když asi jo... No, užijte si ji. :) Omlouvám se za chyby.

Nojo!

8. května 2011 v 15:23 | The VelííQ |  Deníček
No jo, to jsem celá já! Jednou se rozhodnu ozvat a hned se totálně ztrapním! Někdy by mě měl zavřít hubu a zalepit prsty, jinak totiž nepřežiju... Né! :D Já už nemůžu, fakt!

Těším se na zápas Češi vs. Rusové. Haháá... To dáme. Musíme. Fakt. To mi zlepší náladu a uřčitě na ten trapas zapomenu. Jen se aspoň měsíc nemůžu ukázat na trackmanii... :( Né... :( No, to nebude nakonec takový problém.
Čtu od S. Kinga Prokletí Salemu, a hádejte o čem to je? :D O upírech! Anoo! Vrr... Zlých, krvelačných upírech! ňuňu... A jeden spisovatel se jmenuje Ben! Ben je pěkný jméno. Fakt jo...
Dnešek je divnej den. Zítra zase škola... Nemám ráda neděli.
Včera jsem to zapomněla napsat, tak to napíšu dnes. V pátek jsme měli psaní všema deseti. Vždycky píšeme dvakrát na známku. Jednou tak, že máme jeden pokus, a ten musíme dopsat i když to zvroráme a na konci si musíme nechat konečnou známku. Tu jsem měla za jedna. Ale pak podruhý píšem tak, že když to zvoráme, můžeme si to dát ještě jednou, dokud se nám to nepovede. A to mě nešlo. Tak jsem to pak zkoušela a zkoušela. Nakonec jsem se na to vyprdla a začala přemýšlet o povídce Vstup do pekla. Vůbec jsem nevnímala text, prostě jsem psala. Velkým překvapením bylo, že jsem se dostala na konec bez jedné chyby, ale vůbec jsem si nepamatovala, co jsem to tam vůbec psala. Docela drsné. :D Ale tak dobrý, du najít nějakou povídku, kterou se dostatečně zabavím... :P :) Ahoj.

Nic se mi nechce

7. května 2011 v 19:17 | The VelííQ |  Deníček

Ahoj...
Nic se mi nechce dělat... Fakt ne. Ani tenhle článek se mi nechce psát. Přemlouvám se, abych napsala další kapitolu, ale nechce se mi. Přemlouvám se, abych si procvičila japonštinu, u které jsem už u páté nebo šesté lekce, ale nechce se mi. Přemlouvám se, abych na DA dala jeden obrázek, ale nechce se mi. Přemlouvám se, abych zapla The Sims 2 a vybavila Školu noci, ale nechce se mi. Přemlouvám se, abych na blogu Snílků našla nějakou dobrou spisovatelku a přečetla si nějakou povídku, ale nechce se mi.

Krucinál. Ve škole si ale parádně ničím vysvědčení. Na konci roku, že ano. To jsem prostě já. Ale když ten debilní zemák se tak příšerně učí a je strašlivě nezajímavej. Stejně tak přirodověda u které máme úžasnou učitelku ala robora bez emocí. Usmívá se jenom, když se bavíme o kytkách! Chápete to? Fyziku nechápu, navíc učitelka nic nenaučí. Tak, co mám k sakru dělat? Nemůžu z toho. Vždycky jsme strašní my žáci. Na školu kašleme, jsme líní a ještě k tomu si dovolujeme zapomenout smazat tabuli! Vážně. V některých věcech si myslím i já, že to ostatní přehánějí, když chci něco vědět a oni dělaj bugr nejradši bych jim rozmlátila papulky. Ale to, že my jsme ti hrozní a učitelky jsou dokonalé to mi prostě vadí.
My jsme děti, máme zájmy, přání a učit se celej den pitomou matiku, nebo zemák, nebo přírodopis, jenom proto, aby se měli učitelé dobře, to prostě... Uá. Já bych se učila, bavilo by mě chodit do školy, kdybych tam chodila kvůli sobě. Jenomže já tam chodím kvůli tomu, že musím. Že to nařizuje zákon, že to chtějí rodiče. Ale nechodím tam kvůli tomu, že já chci.
Chodím tam s vědomím, že tam musím, a když tam nepůjdu moje rodiče můžou zatknout. Chodím tam s vědomím, že budeme psát písemku a když ji zvoráme, učitelka nám přednese, jak jsme líní, a že nic neděláme. Já dělám. Zajímám se o to, co mě baví a omlouvám se, že to přírodopis a to, jak si zasadit kytku fakt není. Miluju psaní. Kdybych se tam naučila, jak se píšou úvahy, povídky, slohy, půjdu tam kvůli sobě, protože mě to baví a zajímá mě to. Ale děláme tam věci, který mi jsou úplně cizí, a vždy budou. Nesnáším to tam...

Slova, která nemůžu vystát

5. května 2011 v 17:55 | The VelííQ |  Téma
Abyste neřekli, že na blog úplně kašlu, nechala jsem se inspirovat magazínem DNES, kde asi před třemi týdny byl článek o nemožných slovech, například zdrobnělin. V tomto článku chci napsat, které slova vadí mě, nebo se obecně vyjádřit ke zdrobnělinám. Samozřejmě, můžete napsat komentář se slovy, které vadí vám. Budu jen ráda. :)

Jak dopadla má první lekce japonštiny?

2. května 2011 v 16:34 | The VelííQ |  Deníček

Ahoj
Ano opravdu jsem se začala učit japonsky. Nic neříkejte. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Jinak, učím se z takové učebnice, kterou jsem si stáhla z internetu, pokud byste chtěli můžu vám dát odkaz. Dále jsem si stáhla nějaký program, který to překládá z romaji do těch znaků. Moc se v něm nevyznám. Až se to doučím, možná si z knihovny půjčím ještě jednu učebnici. Zatím se mi ta japonština celkem líbí, i když měla jsem problémy pochopit o čem to tam píšou. Nakonec jsem to nějak vyřešila. Abych si to zároveň procvičila a taky, abych neplítvala barvou, udělala jsem si takovou stránku, kde jsem si udělala slovníček z toho, co jsem se naučila, potom takový nejdůležitější obsah a ještě nějaké řady (nechtejtě po mě, abych vysvětlovala, co to je). Takže ji sem dávám.

Pro lepší zobrazení dejte pravým a zobrazit obrázek. Tak to je zatím vše, co jsem se naučila. Mimochodem, nechápu, jak mám rozeznat, jestli myslí zelenou, nebo modrou barvu, když to jeden a ten samý znak. Vysvětlí mi to někdo? :D
Tak já jdu, mějte se hezky :)

Co se mi honí hlavou?

1. května 2011 v 21:16 | The VelííQ |  Deníček

Ahoj...
Dnešní deníček bude takový nějaký pokus napsat článek bez chyb a aspoň trochu, aby to dávalo smysl. Ale to se mi asi nepodaří. Musíte si zvyknout. Stále nemůžu ze Sebbyho. A teď jsem ještě víc nadšená, když jsem se dozvěděla, že Sebby i Ciel (myslím ty herce, co je hráli, fakt nevím jak se jmenujou) jsou blíženci! Stejně jako já! Ciel se narodil 14.6. a já 16.6. a Sebby 24.5. Vážně skvělá zpráva. I když u nich asi blíženci nejsou, co? :D Ještě chci poděkovat Cassie, že mě ke Kuroshitsuji dovedla, i když ona toho teď nejspíš lituje. Nedivím se. Ale já jsem prostě cvok a opravdu to nedělám naschvál. Mimochodem, další kapitolu Vstupu do pekla jsem nenapsala, a mám k tomu docela dobrý důvod, přišla kamarádka. A tak jsme dělaly blbosti, udělaly si menší karaoke večer, například jsme zpívaly Tepláky, u toho jsme i tancovaly. No prostě... :) Užila jsem si to. I když nemám moc ráda, když u nás někdo spí nebo já u někoho. Protože ten jeden den to je super, ale další si už nemáte, co říct. Nebo aspoň u mě to tak bývá. Prostě já si těch holek vážím, ale mám ráda změnu a prostě být s nimi pořád... No nebudem to řešit. Prostě jsem příšerná a tím to hasne. Zítra se mi vůbec nechce do školy. Vážně. Jinak... Docela mě láka se naučit japonsky. Nebo, bylo by super, kdybych měla kde, ale to je jedno. Vážně se zě mě stává větší a větší blázen. Pomoc!
Tak se mějte, ahoj :)