Splněný sen - 6. Kapitola - Udobření

19. ledna 2011 v 13:19 | The VelííQ |  Splněný sen
Po dlouhé době další kapitola. Ani nevíte jakou práci mě dalo to nějak napsat. Ale rozepsala jsem se, a další kapitola je na světě. :D Je sice o ničem a nepodstatná, ale prostě.. :D No, snad se bude líbit.. ;) :D
Omlouvám se za chyby! :D


Chtěl jsem si s někým promluvit. Ale s kým? Podíval jsem se na hodiny. Čtyři hodiny odpoledne, takže Verča už spí. Tolik jsem s ní chtěl mluvit. Ona by věděla co s tím. Opřel jsem se o gauč a zavřel oči. Za chvíli jsem usnul.

Mým krkem projela ostrá bolest a já se probudil. Měl jsem hrozně ztuhlý krk a
bolela mě hlava. Vstal jsem a pořádně se protáhl, až mě kdesi, nezkoumal jsem kde, pořádně luplo. Vydal jsem se do kuchyně a nalil si skleničku vody, poté jsem ji vypil a nalil si další. Dohromady jsem do sebe hodil asi pět sklenek, takže jsem za chvíli potřeboval na záchod. Když jsem procházel přes obývák všiml jsem si hodin, které vyseli nad křeslem. Ručička ukazovala na čtyři hodiny. Takže u Verči musí být tak jedna hodina odpoledne.
V tu chvíli jsem dostal nápad. Věděl jsem že musím z Ameriky pryč, odpočinout si od všech problémů. Přiběhnul jsem k cestovní tažce a vytáhl z ní můj notebook. Jakmile se zapnul, spustil jsem prohlížeč a najel na My Space. Napsal jsem Verče zprávu, že ať bude na počítači, má mě prozvonit.
Pocítil jsem hroznou nervozitu. Byl jsem zvědavý, jestli to vyjde a nemohl se dočkat, až uslyším melodii, kterou mám na vyzvánění. Sedl jsem si na křeslo a zapnul televizi. Na obrazovce se objevilo logo a MTV a začala hrát nějaká písnička. Byla jednoduchá, takže refrén jsem si po minutě zpíval taky.
Po chvíli můj mobil začal vyzvánět.
"Konečně," řekl jsem si, a už si připravoval notebook. Ale místo toho, aby hudba po chvíli utichla, zvonila ještě dalších deset sekund. Mé nadšení ihned vyprchalo a s nejistotou jsem mobil zvedl.
"Matte?" Z repráku se ozval hlas mamky.
"No?" vyštěkl jsem naštvaně.
"Jsi v pořádku?" Její starost byla upřímná, ale i tak jsem na ni byl naštvaný, i když možná neprávem.
"Jasně, co by mě mělo být?"
"No… Od té doby jsi se neozval, a máme o tebe s tatínkem strach."
"S tatínkem?" pochybně jsem zopakoval její slova.
"Ano, i když jste se pohádali, pořád jsi jeho syn, vychoval tě a má tě rád."
"Prosím tě, mami." Zavrtěl jsem hlavou.
"No, alespoň jsi v pořádku." Její hlas posmutněl, "Až si budeš chtít promluvit, zavolej."
"Jasně." Naštvanost ustoupila, a opravdu jsem se usmál, i když mamka to vidět nemohla.
"Tak zatím." Tentokrát zněla šťastně.
"Ahoj." Típnul jsem hovor a zavřel oči. Byl jsem rád, že jsme se s mamkou udobřili, i když na hlas jsme to neřekli.
Najednou se mobil zase rozezvonil, ale po třech sekundách zvuk utichl.

Přejdi:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tvoje nejoblíbenější barva?

Bílá 4.6% (17)
Žlutá 6.8% (25)
Oranžová 5.7% (21)
Červená 8.9% (33)
Růžová 8.4% (31)
Zelená 7.6% (28)
Modrá 21.7% (80)
Hnědá 3.5% (13)
Fialová 11.4% (42)
Šedá 4.6% (17)
Černá 16.8% (62)

Komentáře

1 HanisShka HanisShka | Web | 19. ledna 2011 v 21:21 | Reagovat

On chce jet za ní!!Do ČR... žeee?? Prosííím!! AŤ!!! Prosíííím!!!! Už se těšííííím!!! Děkuju za zveřejnění 6. kapitolky :) Taky mám na blogu... 22. kapitolu :D

2 Atze Atze | Web | 19. ledna 2011 v 21:40 | Reagovat

Ne, nemyslím si, že je píší jen Češi. Ale pokud je mi známo, tak žijeme v ČR proto píšu o nás, chápeš? Že jsme blbý národ není nadávka, ale vlídné slovo. Copak tobě ty chyby nevadí? Dobře, nikdo není neomylný, ale můžou si to po sobě kontrolovat ..

3 gladuska gladuska | Web | 24. ledna 2011 v 19:34 | Reagovat

Jsem napajatá, co se stane dál, jestli se setkají.. :D To by mohlo bejt totiž zajímavý.. :D  :D Jen tak dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama