4. Kapitola - Zklamání

5. října 2010 v 19:15 | The VelííQ |  Hra na schovávanou
No jinak tenhle díl je trošku kratší, ale musím to nějak napojit. Tak ať se líbí.

"Co to bylo?" zeptala se malá Terry.
"Nic," usmál se na mě Paul a objal mě. "Vrátila jsi se!"
"Jak jsem slíbila," políbila jsem ho. Ucítila jsem, jak se kolem mých nohou ovinuly dva páry rukou. Pohladila jsem Terry a Marry po hlavě.
"Mami," pošeptaly. Já se k nim sklonila a pořádně je objala.
"Mám vás moc ráda zlatíčka," řekla jsem jim. Chvíli jsme se objímali, ale Marry zakručelo v žaludku.
"Dáme si něco dobrého?" vytáhla jsem z tašky naše oblíbené sušenky.
"Jé!" zapištěly holky.

Utíkala jsem lesem. "Marry? Terry? Paule?!" Vykřikovala jsem, ale nikde nikdo. "Kde jsou?" šeptala jsem si. Všude byla mlha a já jsem skoro nic neviděla. "Ne!!" zakřičela jsem, když jsem viděla viset mého manžela na stromě.
"Byl to jen sen, byl to jen sen," opakovala jsem si.
"Co se děje?" chytil mě za ruku Paul.
"Zdála se mi noční můra."
"Poslední dobou máš pořád strašidelné sny, že?" Objal mě.
"Jo," pošeptala jsem.
"To bude dobrý." Pořád mě svíral ve své náruči.
"Snad jo," usmála jsem se.
Nechápala jsem, co se to děje. Proč nás ještě nenapadli? I když jsem byla ráda, vrtalo mi to hlavou. Také to, proč některé domy zmizely? Proč jsou tady? Co chtějí? Nad těmihle otázkami jsem celý den přemýšlela, ale na nic jsem nepřišla. Asi na pět minut jsem se zakoukala do malého okénka. Viděla jsem tam světlo, viděla jsem tam krásné modré nebe. Ale z toho, co se tam objevilo později, jsem nadšená nebyla. Malé oranžové světýlko, které se zvětšovalo.
"Ach ne," řekla jsem.
"Co?" Zeptal se mě Paul.
"Honem pryč!" zakřičela jsem a vzala Marry za ruku. "Vezmi Terry, Paule, a utíkej!"
Rychle jsem vyběhla po schodech. Co teď? Jestli je tohle jako z mého snu, nahoře budou určitě oni. Nemohla jsem na nic čekat, za chvíli to tu vybuchne. Na konec jsem byla venku během několika sekund. Znovu jsem se nadechla čerstvého vzduchu, ale nemohla jsem si to vychutnat. Vedle mě se postavil Paul. Rozhlíželi jsme se kolem sebe, ale naštěstí jsme nic neviděli. Utekli jsme na druhou stranu silnice a uslyšeli hlasitou ránu. Myslela jsem, že ohluchnu.
Otočila jsem se směrem k místu, kde ještě před pár sekundami stával náš dům. Teď tam bylo… No, vlastně tam nic nebylo. Nic po našem domě nezůstalo. Nic, co by nám mohlo pomoct přežít.
"Tati," rozplakala se Terry a Marry se k ní přidala.
"Kam zmizel náš dům?" v slzách zašeptala.
"T…to nevím," zakoktala jsem.
Opravdu jsem to nevěděla, věděla jsem jen to, že musíme ihned zmizet.
"Pojďme." Vydala jsem se směrem k marketu. Doufala jsem, že tam bude stát. Kolem jsem viděla ještě pár domů. Když jsme ale došli na místo, byla jsem zklamaná. To, co jsem považovala za naší záchranu, zmizelo. Zmizela taky naděje, že tuhle hru na schovávanou přežijeme.

Minulá:
Další:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tu?

Ano..! 60.3% (243)
Nic moc.. ! 19.9% (80)
Ne..! 19.9% (80)

Komentáře

1 >Dein-Schmerz< >Dein-Schmerz< | Web | 18. října 2010 v 19:04 | Reagovat

JO! Další díl. Oi, to nevypadá moc dobře... Jsem zvědavá, co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama